Zavřete na chvíli oči a představte si ruce, které hnětou ztuhlá ramena. Ten pohyb je starší než písmo. Starší než kolo. Starší než většina bohů, ke kterým se kdy lidé modlili. Dotek, který uleví a uklidní, objevil člověk dávno předtím, než se naučil cokoli zapsat. Vždyť si dodnes instinktivně mneme narazené místo a hladíme plačící dítě. Masáž je v jádru jen tenhle prastarý reflex, dovedený za tisíce let k dokonalosti.
Cesta od instinktu k umění je ale strhující příběh. Je plný chrámů, mnichů, olympijských atletů i lékařů. Projděme si ho spolu. Od egyptských hrobek přes indické léčitele a čínské mistry až k lehátku v centru Prahy, kde tenhle příběh tiše pokračuje i dnes.
Rychlá odpověď
Masáž patří k nejstarším formám péče o tělo. Doklady jsou staré přes 4 000 let a masáž vznikla nezávisle v Egyptě, Indii, Číně i antickém Středomoří.
Thajská masáž se zrodila ze setkání indické a čínské tradice v buddhistických chrámech. V roce 2019 ji UNESCO zapsalo mezi nehmotné kulturní dědictví lidstva. To, co dnes zažíváte na lehátku, má za sebou pozoruhodně dlouhou cestu.
V tomto článku
Dotek starý jako civilizace sama
Na historii masáže je zvláštní jedna věc: nemá jedno rodiště. Objevuje se nezávisle na sobě v kulturách, které o sobě navzájem často ani nevěděly. Jako by lidstvo na několika koncích světa přišlo na totéž. A právě to napovídá, jak přirozená a hluboko zakořeněná potřeba doteku je.
- Egypt. Na stěně hrobky lékaře Anchmahora v Sakkáře, staré zhruba 4 300 let, se dochoval výjev, jak jedna postava hněte ruce a chodidla druhé. Je to jeden z vůbec nejstarších obrazových dokladů masáže na světě.
- Čína. V tradiční čínské medicíně se rozvinula akupresura, stimulace přesných bodů na těle. Podle jejích představ tak měla volněji proudit životní energie čchi. Z téhož myšlení dodnes čerpá i práce s tlakovými body v thajské masáži.
- Indie. Masáž je pevnou součástí ájurvédy, jednoho z nejstarších systémů péče o tělo. V jejím pojetí měla podporovat rovnováhu těla i mysli a olejové masáže patřily k dennímu rituálu. (Tyto dávné představy dnes bereme jako kulturní dědictví, ne jako lékařský návod.)
- Řecko a Řím. Hippokratés, „otec medicíny“, psal už v 5. století př. n. l., že lékař musí být zběhlý v „tření“. V Římě pak masáž neodmyslitelně patřila k lázním i k přípravě gladiátorů a atletů.
Legenda o lékaři, který ošetřoval Buddhu
Když se řekne thajská masáž, Thajci si vybaví jedno jméno: Šivago Komarpádž (v pálijských textech Džívaka Kumárabhačča). Podle tradice to byl věhlasný lékař žijící před více než 2 500 lety. Osobní ranhojič indického krále i samotného Buddhy. Thajští terapeuti ho dodnes uctívají jako „otce medicíny“ a mnozí před masáží tiše odříkají krátkou modlitbu na jeho počest.
Ať už byl skutečnou osobou, nebo spíš postavou opředenou legendou, jeho odkaz vydláždil cestu, po níž se učení šířilo dál. S buddhismem doputovalo z Indie do Thajska. Po staletí se předávalo ústně, z mistra na žáka, v klidu buddhistických chrámů. Mniši je pěstovali jako součást péče o tělo i ducha.
Nejslavnějším centrem se stal bangkokský chrám Wat Pho, přezdívaný první thajská univerzita. A v roce 2019 zapsalo UNESCO thajskou masáž na seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva, mezi poklady, které stojí za to chránit. Co přesně dnešní thajská masáž obnáší, rozebíráme v článku Co je thajská masáž.
Jak dotek doputoval na Západ
Ve středověké Evropě masáž z velké části zmizela z dohledu učenců a přežívala hlavně v lidovém léčitelství. Babské rady a hojivé ruce venkovských ranhojiček. Znovu ji „objevil“ až počátek 19. století, a to díky jednomu Švédovi.
Pehr Henrik Ling sestavil systém pohybů a hmatů, ze kterého se zrodila takzvaná švédská masáž. To je základ toho, co si dnes na Západě pod klasickou masáží většina lidí vybaví. Hlazení, hnětení a poklepy dostaly jména a řád. Masáž se začala systematicky studovat i vyučovat. Z chrámů a lázní se tak přesunula i do ordinací a na rehabilitace. Čím se švédská masáž liší od té thajské, popisujeme v článku Thajská vs. klasická masáž.
Od léčení k péči o pohodu
Dvacáté století dalo masáži dvě tváře. Ta první je klinická. Fyzioterapie a rehabilitace, kde dotek pomáhá tělu zotavit se po úrazu či operaci. Ta druhá, dnes nejviditelnější, je péče o pohodu.
S rozmachem lázní a salonů se z masáže stal hlavně způsob, jak zpomalit a nadechnout se. Protipól uspěchané doby. Nejde už o léčbu nemoci, ale o péči, klid a chvíli jen sama pro sebe. Kolik různých podob dnes masáž má, shrnuje článek Druhy masáží. A co konkrétně thajská masáž dělá pro tělo i mysl, najdete v článku Účinky thajské masáže.
Kousek té historie na dosah v Praze
Když si dnes lehnete na lehátko, dotýká se vás víc než dva tisíce let vývoje. V salonu ESCAPE pár kroků od Staroměstského náměstí pracujeme s autentickými thajskými technikami: protahováním, prací s tlakovými body i hřejivými oleji. V podání certifikovaných terapeutek z jihovýchodní Asie, vyškolených na tamních prestižních školách.
Na jednu věc jsme přitom poctiví: masáž je pro nás cesta k uvolnění, pohodě a klidu, ne náhrada lékařské péče. Ať už zvolíte tradiční thajskou masáž nasucho, nebo dáte přednost něčemu jinému, navazujete na rituál, který lidstvo pilovalo pěkných pár tisíc let. A to už samo o sobě stojí za to zažít.
Co si odnést
- Masáž je starší než písmo i kolo. Nejstarší doklady jsou staré přes 4 000 let.
- Nemá jedno rodiště. Vznikla nezávisle v Egyptě, Indii, Číně i antickém Středomoří.
- Thajská masáž se zrodila ze setkání indické a čínské tradice v buddhistických chrámech, hlavně ve Wat Pho.
- Šivago Komarpádž je dodnes uctíván jako „otec“ thajské medicíny a masáže.
- Od roku 2019 je thajská masáž zapsaná na seznamu UNESCO.
- Dnes je masáž hlavně péče o pohodu, cesta ke klidu, ne náhrada lékařské péče.
Thajská masáž tak, jak se předává po staletí
V klidu, s péčí a od certifikovaných terapeutek z jihovýchodní Asie, pár kroků od Staroměstského náměstí.
